Vánoce 2006
Tak jsou tady Vánoce. Letos se na Vánoce celá rodina moc těší, protože prý už jsem velká holka a tak budu všechno plně prožívat. Jediná věc, která nám Vánoce trochu pokazila, byla ta, že jsem nemocná. Od pondělka jsem hodně kašlala a v pátek mi paní doktorka dala antibiotika. Do téhle doby jsem nikdy žádné léky neměla, takže maminka zvažovala jestli už je ta správná doba. Čekala ještě do sobotního rána, ale v noci jsem zase hodně kašlala, takže mi ATB začala dávat. No, ale už dost nemocí, vždyť jsou přece VÁNOCE !!!!
Takže během prosince se u nás doma objevila výzdoba a pekli jsme s maminkou samé malé dobrůtky.
Celý prosinec taky maminka vykládala něco o nějakém „ježíškovi“, že prý mi přinese spoustu dárečků a stromeček. Jedla jsem také čokoládky z kalendáře a pokaždé jsme počítali, kolik ještě dní do „ježíška“ zbývá. Já jsem si nejlíp ze všeho zapamatovala číslo 13 a tak jsem každé ráno hlásila, že už je třináctýho a že musím dostat další čokoládku.
No a pak to přišlo 24.12. ráno mě maminka probouzela s tím, že dneska už příjde ježíšek a tak jsem se začla moc těšit. Byla jsem pořád ještě nemocná a navíc jsem pro samý kašel nemohla po obědě usnout. Nakonec jsem si šla lehnout až odpoledne, když už se začalo stmívat. Když jsem se probudila, nebylo mi vůbec dobře. Byl u nás už i dědeček a já pořád moc a moc brečela, že mě bolí očíčka a hlavička a prostě všechno. Maminka mě asi hodinu uklidňovala a vyhlíželi jsme jestli už ježíšek nejede autíčkem k našemu domu. Nakonec se mi nálada zlepšila a tak jsme zasedli společně i s dědečkem a babičkou ke svátečnímu stolu. K večeři se tradičně podávaly „Holubce, vinná klobása, řízek z kapra, řízek vepřový a řízek kuřecí“ Já jsem si dala jenom kousek z Holubce, ale tatínek si pokaždé dává od všeho kousek, takže večeře mě pak už moc nebavila a pořád jsem ho popoháněla.
Najednou někdo zazvonil, zrovna když jsem se dívala zase s maminkou z okna. Dostala jsem strach a málem se i rozbrečela, ale maminka mě vzala do ruky a šli jsme do obýváku.
Byl to pro mě opravdu velký šok. V obýváku stál obrovský nazdobený stromeček a pod ním spousta dárečků. Vůbec nechápu jak to ten ježíšek zvládl k nám všechno propašovat a ještě nazdobit.
Nakonec se ukázalo, že jsem byla celý rok moc hodná, protože jsem dostala spoustu krásných dárečků. Jen když jsem rozbalovala čtvrté tričko, podívala jsem se na všechny a řekla „ ježiši, zase tričko“ – to aby ježíšek věděl, že příště chci víc hraček.